Naše Partička
Naše třída 1.G
Když jsme byli malincí - ve věku čtyř, pěti let, chodili jsme do jesliček, školek a neměli představu o tom, co nás ve světě čeká. Nevěděli jsme, že čtvrtinu života strávíme ve školních zařízeních, ústavech, nebo jak tomu chcete říkat.
Jakmile jsme ukončili předškolní docházku, přišli jsme k zápisu a většina z nás byla přijata na základní školu. Jiní si ještě ten rok počkali. Skoro každý byl plný radosti z nových kamarádů a poznatků, o přestávkách z her a zábavy. Tak tomu bývá bohužel jen na prvním stupni. Přijde ten druhý, učitelé vás již tak nelaskají a začíná "tvrdý režim": "Učte se, na vašem studiu závisí celý život, chystejte se na přijímací zkoušky na střední školu!" Podobné věty nám říkali celé čtyři roky na druhém stupni. Ale neznali jsme jen učení. Jezdili jsme na výlety, vzájemně se poznávali.
A jsou tu přijímací zkoušky. Všem nám je patnáct, což nám zvedne naše ego, a každý si začíná jít svoji cestou a chce se tak i chovat, což nám okolí příliš nedovoluje.
Je tu střední škola. Míra puberty vyrostla do výšin. V prvním ročníku se většina z nás chce ukázat, protože jak říká moje mamka: "Jak se zapíšeš, tak si tě budou pamatovat." V každé třídě jsou zde šprti, flegmatici, někdo středem pozornosti a jiný nenápadný.
Celý život byl úzce spjat s povinností jménem škola. Když nazývám školu povinností, netvrdím, že by pro mě znamenala něco nepříjemného. Ba naopak. A to hned z několika zcela pochopitelných důvodů.
Hlavním úkolem školy je vzdělání, gramotností počínaje. Je přeci fajn umět si přečíst dobrou knížku, napsat kamarádce dopis, vědět, jak zaplatit v obchodě. O to větší satisfakcí byl pro mě okamžik, kdy jsem začala pronikat z širšího úhlu do věd exaktních, humanitních, přírodních. Jsem člověk poměrně ambiciózní a těší mě, když se moje snažení dobírá zdárných výsledků. Mám radost, když můžu věci, které mi škola dá, použít v běžném životě. Mám ale taky radost, když věci zkrátka jen znám a vím, že jsem zas o něco chytřejší...
Další věc, kterou nám škola bezpochyby všem dává, jsou přátelé. Každodenní kolektiv, který máme vedle sebe. Právě ten mě naučil a stále mě učí, jak vycházet s lidmi, jak navazovat nové vztahy a pěstovat vztahy staré. Jak se chovat k autoritám v podobě pedagogů a jak pomáhat spolužákům plachým a tichým začlenit se do třídní hierarchie a najít si v ní své místo. A to je kolikrát mnohem důležitější než hlava plná vědomostí.
Škola nám odpírá věci, které bychom mohli ve svém volném čase provozovat.Škola totiž obětujeme spoustu svého volna a na ostatní věci nám pak jednoduše nezbývá čas.
A proto se tak často ptáme, jestli člověku stojí za to to každodenní biflování a nasávání informací. Ničí nás stresy a noční můry z toho, jak to vlastně všechno dopadne. Ale vždy dospějeme k názoru, že ano, stojí. Protože škola je a vždy bude základ života.
Čtyři roky je dlouhá doba. Dost dlouhá na to, abychom lidi, které denně potkáváme, dobře poznali.Víme, kdy má kdo narozeniny, jakou barvu má rád, co se mu líbí a co nesnáší. To nejsou informace nabiflované z učebnic, tyto jsou mnohem cennější. A to už proto, že dotyčná osoba nám věří natolik, že nám dovolí je znát. A to je čest.
Děsí nás představa, že tito lidé jednou zmizí z našeho každodenního života. Na druhou stranu ale víme, že si je budeme pamatovat. Ne časování semideponentních sloves, ne strukturní vzorec acetylkoenzymu A, ale Tomáše s jeho milovanou čokoládou a průpovídkami, Klárku a její lásku k jazykům a hudbě, Aničku, Vaška, Míšu, Terezku... prostě všechny, kteří kolem sebe den co den roznášejí tolik nakažlivý optimismus.
Umění je všechno si užít a naplno vychutnat každou minutu.
Je nám známo, že spousta dětí nemá školu ráda. Je to poměrně logické. Chce se po nich, aby se namáhaly přemýšlením, což by ale mnohem raději vyměnily za běhání venku či za hraní. Oni, ale ještě neznají důležitost nepříjemného učení se, které ovlivní jejich život.
Vkládáme všechny své naděje na šťastný život do studia a tiše doufáme v dosáhnutí takových studijních výsledků, abychom mohli studovat dále a jako absolventi vysokých škol. Chceme dál předávat svým potomkům to posvátné přísloví "škola - základ života".